První zážitky s Linuxem jsem měl před několika roky. Zachtělo se mi trochu si rozšířit obzory tak jsme se rozhodl nainstalovat si ke svým Windows XP některou z distribucí Linuxu. Jako člověk odkojený MS Windows jsem chtěl něco jednoduchého, uživatelsky přívětivého a v češtině. To zredukovalo výběr na Fedoru a Ubuntu. Obojí jsem vyzkoušel a jelikož Fedora měla nějaký problém s mojí grafickou kartou skončil jsem u Ubuntu. Překvapením pro mě byla rychlost instalace a připravenost pro základní užívání okamžitě po instalaci. Dokonce i to že jsem Ubuntu instaloval na stejný disk jako Windows z čehož jsem měl trochu strach se obešlo bez problémů a Windows to přežili ve zdraví. Pro komfortnější používání stačilo trochu si pročíst http://wiki.ubuntu.cz a rady aplikovat. Ubuntu jsem požíval asi měsíc, pak vyšla nějaká hra co mě zaujala takže jsem pouštěl jen Windows. Časem došlo i k formátování celého disku a na Linux jsem na několik let zapomněl. K návratu zpět k Linuxu jsem se rozhodl letos v září ……
Čím začít?
Pokud by jste chtěli přejít na Linux natrvalo a od MS Windows se úplně odstřihnout pak první věc na které by jste se měli zamyslet je “Opravdu to chci udělat?” a pročíst si články jako:  Linux nejsou jiná windows nebo Linux je jako motorka, Windows jsou jako auto. Můj osobní názor je že Linux je ideální pro dvě skupiny uživatelů: .
1. naprosté BFU, co používají PC jen pro prohlížení internetových stránek, občas napíší nějaký e-mail, nějaký text ve Wordu nebo čemkoliv podobném, pustí nějakou muziku nebo film. Pokud jim nějaký zkušený uživatel co jim instaloval Windows nainstaluje Ubuntu a nejlépe na něj hodí nějaký Win vzhled tak dotyčný ani nepozná že není na Windows, zvlášť pokud už předtím na Windows měl nastavená nějaké omezená uživatelská práva. Pozor – pokud BFU rádo hraje poslední herní pecky co jsou na trhu tak se naopak stává tím nejméně vhodným uživatelem pro Linux.
2. Linuxové maniaky co milují příkazovou řádku.
Ale co středně zkušený uživatel Windows jako já, co své zkušenosti sbíral systémem pokus omyl, co se s oblibou vrtá v nejrůznějších nastaveních a ze začátku musel přeinstalovávat Windows alespoň jednou do týdne jelikož se mu podařilo něco “rozesrat”, ale s příkazovou řádkou nebo nějakým programováním se hlouběji nesetkal? My to budeme mít těžké, ale o tom až v průběhu článku.
Pokud jste se již rozhodli, nebo si necháváte zadní “Windows” vrátka a chcete to jen zkusit nebo poznat taky něco nového, pak dalším krokem je volba distribuce. Po zadání do vyhledávače Vám vyjede spousta odkazů na stránky nebo fóra kde se tímto zabývají. Na stránce http://www.zegeniestudios.net/ldc/index.php existuje i online test, který Vám po vyplnění vyplivne distribuce vhodné přímo pro Vás. Já byl předem rozhodnutý pro Ubuntu, protože z “klikacích” distribucí pro začátečníky má v Čechách asi největší členskou základnu a tudíž se člověk snadněji dobere řešení případných problémů.
Instalace
Ubuntu 11.04 “Natty Narwhal” jsem nainstaloval na svůj stařičký 80GB ATA disk zatímco Windows mám na novějším 320GB SATA disku. Zavaděč neboli GRUB (nabídka která naskočí po zapnutí PC a kde si vyberete zda chcete spustit Windows nebo Linux, nebo nějaký další systém co máte na PC nainstalovaný) jsem umístil na 80GB ATA disk a v Biosu nastavil tento disk jako první v bootování. Výhody: pokud vyndám nebo klekne 320GB SATA disk najede bez problémů Linux, pokud vyndám nebo klekne 80GB ATA disk najedou bez problémů Windows, pokud se rozhodnu Windows na 320 GB SATA disku přeinstalovat nebo disk zformátovat na Zavaděč to nebude mít vliv (pokud je umístěný na stejném disku jako Win a vy je přeinstalováváte tak ho nemilosrdně smažou a musíte ho komplikovaně obnovovat).
První kroky
Pro začátek stačí projít si na wiki.ubuntu.cz/ Průvodce po instalaci a řídit se radami, čili povolit a nainstalovat “Nesvobodné ovladače” a “Rozšiřující nesvobodný software” (naštěstí je to jako jeden balík obsahující Adobe Flash, audio a video kodeky, nejpoužívanější MS fonty, podpora rar, atd.)
Pak už jsem se věnoval nainstalování aplikací co běžně používám nebo jejich linuxových ekvivalentů:
Internetový prohlížeč Opera, Editor obrázků Gimp + rozšíření pro RAW fotky ufraw, LinuxDC++, VLC media player, Avidemux, Čtečku e-knih FBReader a rozříření do Libreoffice pro jejich převod např z doc., BitTorrent, JDownloader, atp. Softwaru pro správu, nastavování a čištění systému jsem pro Linux moc nenašel (tedy grafického – klikacího): Ubuntu Tweak, Compiz.
Po těchto prvních krocích, které připraví systém k smysluplnému používání u mne následovalo dlouhé období vychytávání drobných “mušek”……
První rozčarování
Jak jste si možná všimli při výpisu softwaru jsem nezmínil žádný souborový manager. Né že by pod Linux žádné nebyli, ale genialitě, propracovanosti a rychlosti Total commanderu se bohužel žádný nepřiblížil. Možná jsem s nimi neměl dost trpělivosti, ale každému něco scházelo. Nejblíže schopnostmi byl asi Krusader, ale ten je bohužel nativně určen pro prostředí KDE, takže si k sobě musel doinstalovat spoustu KDE knihoven a ve finále byl tak pomalý že práce s ním byla utrpením. Přímo pro prostředí Gnome je určen Gnome commander, který je rychlý, jednoduchý a moc toho neumí. Scházela mi u něj možnost požívat Taby, špatná (žádná) podpora archivů a neschopnost mazat soubory do koše! Zajímavý je i muCommander, který je celý v napsán Javě z čehož plynou jeho výhody i nevýhody – je multiplatformní a jeho spouštění je neuvěřitelně pomalé, naštěstí při práci již jeho odezva tak špatná není. Posledním co jsem zkoušel je Tux Commander který pochází přímo z Čech (tady Moravy – autor je z Brna). Jestli Total commander nabízí spoustou nastavení, tak Tux Commander vás k nastavení nutí- například nepřevezme z systému nastavení otevírání souborů, ale u každého typu souboru si musíte znovu ručně nastavit v čem ho chcete otevírat (byla by to jistě zajímavá a někdy i praktická funkce, pokud byla volitelná, ale takhle…)
Co se týče rychlosti spouštění úděsně pomalu se spouští jakákoliv aplikace z Libre office, proti MS Office na Win je to tak 10x pomaleji. Dostal jsem tedy radu jak toto spouštění zrychlit: V Nastavení/Volby/Paměť zaškrtnout “Povolit rychlé spouštění v systémovém panelu”. To pomohlo a došlo k rapidnímu zrychlení, ale …..
Když chci jednou takhle večer vypnout počítač klasicky přes tlačítko Vypnout tak Ubuntu nereaguje. Na netu jsem našel že se dá systém vypnout přes Terminál jako správce příkazem “sudo halt”. Nicméně proč musím vypínat systém jako správce přes příkazovou řádku?! A rady na ubuntu fóru? “Napiš si na vypínání script a umísti si ho na plochu – pak to vypneš jednoduše”. Nevím zda je to nějaká linux úchylka, ale místo řešení problému ho obcházet přes jejich všemocné scripty – to mi fakt nasralo. Naštěstí se na root.cz našel dobrodinec který identifikoval jádro problému – chvilka napětí ……. “Povolit rychlé spouštění v systémovém panelu” v Libre office znemožnilo standardně vypnout systém (aby to nebylo moc jednoduché tak pouze v tom případě, že jsem nějaký office soubor otevřel – pokud jsem jen surfoval na netu tak systém šel vypnout normálně). A k tomu linuxovému lajdáctví – tenhle problém byl hlášen již o několik verzí zpět, ale místo řešení bugů se v linuxu raději doplňují různé parádičky. Jinak rada pokud chce mít v Libre office zapnutý rychlý start a zároveň normálně vypínat systém: v:/usr/lib/libreoffice/basis3.3/share/registry/main.xcd najít klíč “DocumentStoreUIEnabled” a změnit ho na false.
Co se týče doplňování parádiček místo řešení bugů ……
UNITY
…….

(pokračování příště – možná:))

Doporučte tento článek ostatním
  • Facebook
  • Google Bookmarks
  • Bookmarky.cz
  • Live
  • Jagg
  • Linkuj
  • Mediablog
  • Topodkazy
  • Topčlánky
  • Vybrali.sme